Sociální fóbie

Máte někdo? A co na to vaše okolí?

Uživatel doplnil otázku:

7. února 2009, 14:59:20

Děkuji za odpovědi. U mě začala na základní škole, kdy jsem zašila šikanu. Mám ji doteď a pozoruji i zhoršení "tělesných příznaků" jako je červenání, pocení a občas i třes rukou. Když mám ale opravdu strach buší mi strašně srdce... Snažím se přesto přejít a celkem se mi to začíná dařit. Doufám, že až nebudu v "pubertálním věku" zmizí moje fóbie úplně.

Odesláno uživatelem iKat
Do kategorie Psychické zdraví 6. února 2009, 15:51:42

• 1
• 1
• 1
• 1
• 1

(hodnocení celkem: 2 | počet: 1 x | tvé hodnocení: ) Hodnotit další >>

jako první si neodpustím poznámku která je tak trochu mimo téma...

Mohli by už opravit tu příšernou hrubku v kategorii "psychYcké zdraví" vypadá to hrozně a hrozně to bije do očí!! :)

nu a teď k věci... Osobně tím trpím asi tak nějak napůl... Nerada se zdržuju ve větším společenství lidí... Například nesnáším, když na mě někdo civí, třeba v tramvaji, v buse, občas když mi to jooo vadí tak sem schopná vystoupit a počkat na další...

Myslím si, že každý trpí nějakým tím příznakem, pochopitelně ne všichni to přiznají... Například ponížení. To je docela velká kapitola, a dost lidí to nemůže "zkousnout" a situacím kde se to může stát se pochopitelně vyhýbá.. já osobně se vyhýbám situacím, kde by k něčemu takovému mohlo dojít hlavně ve větších společenstvích...

Po pravdě nemám ráda práci s lidma, děti sou okey, už jsem si zvykla s nima pracovat a vypořádat se s pubertálníma frajerama, vim prostě už jak si počínat, abych nebyla v roli, kdy se mi děti posmívaj a neberou mě vážně. U dospělých je to horší. Naštěstí takových situací je málo.

například co se týče strachu.. strach má také každý, a kdo tvrdí že ne, tak lže, respektive nalhává si to sám sobě...

No abych to shrnula... Nemyslím, že bych sociální fobií trpěla, ale jsou situace, které jsou "příznaky" této fobie, které ráda nemám... takže možná částečně tím trpím, ale nebude to nijak zvlášť silné...

V okolí znám spolužačku, která si myslím, že tím trpí, alespoň má "příznaky"..

To Houmr: nemusí se projevat hlavně v pubertě, může začít klidně s nástupem na základní školu stejně tak jako může nastoupit v 50ti letech třeba ze stresu z práce...

Uživatel doplnil odpověď:

8. února 2009, 23:34:51

to znám, a mám to v podstatě od první třídy, také jsem si zažila šikanu, přestoupila jsem na jinou základku, kde to bylo zprvu dobré, nicméně šikana a posměšky se opakovaly... červenání, pocení, třes rukou (i když za ten si teď můžu z větší části sama :D), pocení rukou... to mám dodnes, a zbavit se toho nemůžu.. Občas se mi to stane i doma, když mám o něčem třeba mluvit s mámou a tak podobně...

Gollumek.88 7. února 2009, 14:10:35
Ohodnoť (2) (0)

Ne, tím opravdu netrpím. Moje máti měla kolegyni, která tím trpěla, ale to je jediný případ, o kterém jsem slyšela a neznám jí osobně.

Uživatel doplnil odpověď:

7. února 2009, 18:28:22

Sociální fobie je fobie jako kterákoliv jiná. Většinou nevznikne jen tak z ničeho. Ty máš tu výhodu, že víš, jak, kdy a z čeho vynikla ta Tvoje. To Ti může hodně pomoci. S fobií se dá bojovat, ale není to jednoduché, protože je hodně zakořeněná. Nejjednodušší je sám sebe přesvědčit, že je nesmysl se toho či onoho bát, ale ne každému tohle pomůže. Pokud bz se Ti nepodařilo se jí zbavit samotné, určitě by Ti mohl pomoci dobrý psycholog.

Hebrey 6. února 2009, 20:39:05
Ohodnoť (0) (0)

Sociální fobie to je hlavně v pubertě že?

Ne nic takového nemám sem klidnej člověk a když se mi někdo nelíbí nebo ho nechci poslouchat prostě mu to řeknu a je klid než to v sobě dusit...

Houmr 6. února 2009, 17:17:21
Ohodnoť (0) (0)

Jo poslední dobou už mi leze na nervy uplně každej. Moje okolí, nic, většina mě bere jako cynika. Ovšem mě v zásadě moc nezajímá co na to moje okolí. Takže v pohodě. I když nevim jestli to je sociální Fobie ... ;)

Goxet 6. února 2009, 16:21:48
Ohodnoť (0) (0)