Level 7 | jako první si neodpustím poznámku která je tak trochu mimo téma...
Mohli by už opravit tu příšernou hrubku v kategorii "psychYcké zdraví" vypadá to hrozně a hrozně to bije do očí!! :)
nu a teď k věci... Osobně tím trpím asi tak nějak napůl... Nerada se zdržuju ve větším společenství lidí... Například nesnáším, když na mě někdo civí, třeba v tramvaji, v buse, občas když mi to jooo vadí tak sem schopná vystoupit a počkat na další...
Myslím si, že každý trpí nějakým tím příznakem, pochopitelně ne všichni to přiznají... Například ponížení. To je docela velká kapitola, a dost lidí to nemůže "zkousnout" a situacím kde se to může stát se pochopitelně vyhýbá.. já osobně se vyhýbám situacím, kde by k něčemu takovému mohlo dojít hlavně ve větších společenstvích...
Po pravdě nemám ráda práci s lidma, děti sou okey, už jsem si zvykla s nima pracovat a vypořádat se s pubertálníma frajerama, vim prostě už jak si počínat, abych nebyla v roli, kdy se mi děti posmívaj a neberou mě vážně. U dospělých je to horší. Naštěstí takových situací je málo.
například co se týče strachu.. strach má také každý, a kdo tvrdí že ne, tak lže, respektive nalhává si to sám sobě...
No abych to shrnula... Nemyslím, že bych sociální fobií trpěla, ale jsou situace, které jsou "příznaky" této fobie, které ráda nemám... takže možná částečně tím trpím, ale nebude to nijak zvlášť silné...
V okolí znám spolužačku, která si myslím, že tím trpí, alespoň má "příznaky"..
To Houmr: nemusí se projevat hlavně v pubertě, může začít klidně s nástupem na základní školu stejně tak jako může nastoupit v 50ti letech třeba ze stresu z práce... |