Jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby...

Minulé úterý jsem přišla domu a koukám, mamka rudé oči od pláče, nemluvila, jen seděla na posteli a byla nešťastná... tak se ptám co se děje. Ukáže mi na telefonu smsku, která jí přišla od kamaráda z oddílu, kam chodila za mlada, ve které stálo: "Jani, Sklíčko se zabil."

Sklíčko byl (pro mě pán) ale mámin přítel, chodili spolu když jí bylo 17.. znali se přes 25 let, a mamka ho milovala dodnes...

asi pět dní před tím, než jí přišla tahle zpráva u nás byl na návštěvě, povídala jsem si s ním, když čekal na mamču až se vrátí z práce. Ukazovala jsem mu fotky, bavili sme se, smáli se... Když pak přišla mamka tak byli spolu v obýváku, mamka mu dala dárek k narozeninám, které měl mít minulý čtvrtek...

V to úterý když mi mamka ukázala tu smsku tak mi řekla, že se oběsil. Předcházela tomu prý hrozná hádka... Oběsil se prý v pondělí a našli ho až v úterý ráno... Mohla za to ta jeho hnusná manželka, dělala z něj otroka, měla ho jen jako stroj na peníze... Nezajímal ji. Musela mu říct nebo udělat něco opravdu hrozného, když se rozhodl ukončit to tímto způsobem... Zavřel se prý v pokoji, pustil si nahlas hudbu a našli ho až ráno... žádný vzkaz ani dopis. Ale to ta svině hnusná mohla ztopit dřív než se tam dostala policie...

Bohužel i z výpovědí blízkých, kdy ji označovali za zrůdu, kterou opravdu byla a je, tak ji nemůžou nijak soudně podle zákonů potrestat...

Mamka je z toho zdrcená, dnes byl pohřeb, viděla tam tu zlou mrchu, divila jsem se, že jí nedala pěstí... Nevím jak jí pomoct, sama si nějak nevím rady ani s tím, aby se mi přestaly vnucovat myšlenky typu, jak vypadal když tam visel... asi si budete myslet, že jsem úchyl nebo já nevim ale prostě já tyhle myšlenky ani představy nechci, samy se mi vkrádaj do hlavy... Mamka se mi přiznala předevčírem, že po večerech když leží už v posteli, tak přemýšlí, jestli měl hlavu doprava nebo doleva... A taky to nechce... Ona ho miluje a teď takováhle rána...

Já nějak nevim jak se s tim vyrovnat... A hlavně nevim jak pomoct mámě, aby se s tím ona vyrovnala.. Já ho přece jen znala o dost míň... Je asi hloupý ptát se jestli nemáte někdo "recept" na to, jak se s takovou ránou vyrovnat, nebo jak to přejít s co "nejmenší" újmou na duši.. jenže to nejde, protože tohle prostě malá újma není..

jak jí mám pomoct? zkoušla jsem všechno možné.. objetí nepomáhá, povídání si.. to vydržim jen tak tak, sama se pak zase rozbrečím, když odejde...

jak mám zabránit tomu, aby se mi zdálo o tom jak visí za lano v pokoji?

Jak se s tím vyrovnat...

Uživatel doplnil otázku:

24. listopadu 2008, 22:15:17

iHyik: na rakovinu mi zemřel děda... moc kouřil...

27. listopadu 2008, 19:17:46

Ono by to nebylo tak hrozný nebo nebylo by to "tolik" zničující, kdyby se to nestalo tím způsobem... Kdyby se někde vyboural nebo tak... ale oběsit se.. to byla prostě strašná rána... Musela mu říct něco opravdu strašného, že takhle zareagoval...

V pondělí byl pohřeb, ta ženská tam předváděla prý jen divadlo, chvíli tam dělala jak brečí pak prej přestala a skoro to vypadalo že se na tom obřadu nudí. Její starší dcera, ta co je celá matka, ta to brala jako divadelní vystoupení, se tam tak usmívala prej.. Nejhůř to na tom obřadu nesla ta nejmladší holčička kterou měl. Ta ho měla narozdíl od těch dvou ráda... A i on o ní hodně mluvil... Já tam nebyla.. Nikdy jsem na pohřbu nebyla a myslim, že bych to nesla dost těžko a děsí mě chvíle, kdy tam budu muset...

21. prosince 2008, 16:04:14

basketik: takhle body nenasbíráš. Když i admin vyhodnotí odpověď jako spam, tak se ti ty body zase odečtou.

Odesláno uživatelem Gollumek.88
Do kategorie Ostatní - Rodina a vztahy 24. listopadu 2008, 21:41:08

• 1
• 1
• 1
• 1
• 1

(hodnocení celkem: 4,3 | počet: 3 x | tvé hodnocení: ) Hodnotit další >>

mně o prázdninách umřela babička na rakovinu.nechci se ti zpovídat, jak to bylo strašné.nenávidím rakovinu a nemůžu se podívat na babiččinu fotku.nejsi žádný úchyl!na to nemysliteď ještě musím brečet když si to čtu.musíte někam vyrazit.někam ven.daleko,kde to třeba neznáte.anebo takhle setrvejte.zahojí se to.chápu,jak je to těžké,ale čas vás přes to dostane (doplnim)

Uživatel doplnil odpověď:

24. listopadu 2008, 22:18:19

pomohlo by mi asi něco províst té ženské.nejspíš bych ji tak seřval,že by si to za rámeček nedala.tyhle situace léčím sám vztekem.mlátím polštáři a poslouchám hudbu,dokud nepadnu na postel únavou.není to moc ukázková věc ale pomohla mi.uleví se mi.a v tomhle případě bych tu mrchu nejspíš zabil.ať za mámou přijdou kamarádky.ať dělají "jakože nic".je hnusný, že to tak píšu,ale bude to nejlepší.(doplnim)

24. listopadu 2008, 22:24:50

ty jsi udělala dost zásadní krok.byla jsi schopna to sem napsat.musíš být silný člověk.jistým způsobem už jsi se přes to přenesla.a možná je čas zanechat objímání a povídání.takové věci si musí tvoje máma vyřešit i sama.úplně.už ani nevím, co pořádně píšu.hlavně si pamatuj,že máma to zvládne.má totiž tebe-člověka,kterému na ni záleží.a to si ani obhajovat nemusíš.

24. listopadu 2008, 22:32:14

já si babiččinu smrt ani zprvu neuvědomoval.jen jsem prostě fungoval dál.až když jsem viděl parte.myslel jsem,že se zabiju.bylo to strašné.a pohřeb byl ještě horší.já si myslel,že jsem úchyl,že tam ani nebudu brečet a že mě všichni odsoudí.ano,takhle pokrytecky jsem uvažoval,nenáviděl jsem se za to.pak to přišlo.plakal jsem.a bylo mi to jedno.protože v tu chvíli mi už bylo všechno jedno...

iHyik 24. listopadu 2008, 22:10:39
Ohodnoť (1) (0)

Mně nedávno zemřelo během 1 a půl roku 5 nejbližších příbuzných.Byla to pro mě hrozné a ještě nyní jsem se stím nevyrovnala.nejhorší bylo,když odešel náhle a nečekaně můj jediný bratr a vynikající člověk.Stále na něj myslím a říkám si,proč zrovna on.je to velice krutě a nespravedlivé.musíte myslet,že on už netrpí a má klid.

ruziji 27. listopadu 2008, 19:03:51
Ohodnoť (0) (0)

Je to vždy nepříjemné a člověk se s tím těžko vyrovnává, se smrtí se člověk v životě setká mnohokrát. Mám podobnou zkušenost, kdy se náš blízky kamarád zabil skokem z okna. Pro všechny to bylo hrozné kor když v den kdy se zabil přišel od něj poštou dopis na rozloučenou.

Já osobně bych zkusil chodit hodně mezi lidi a přijít na jiné myšlenky. Vím je to těžké ale jinak, když zůstaneš doma bude š na to myslet spíš než když se zkusíš někde zabavit.

Archicz 27. listopadu 2008, 8:48:23
Ohodnoť (0) (0)

Je to opravdu těžký a smutný.
Já bych ji asi zkusila vzít někam, kde to má ráda, divadlo, hezké místo, restauraci( i když na to ona asi nyní nemá ani pomyšlení).
Ale hlavně to chce čas.

Jinak nevím, já zažívala ztrátu blízkých jako dítě a to je úplně jiné, je to možná tvrdé, ale děti se s tím vypořádají po svém, musejí se s tím vyrovnat.
Ale jedno můžu říct, nikdy jsem se s tím nesmířila.

Doufám, že mamka na tom bude s Tvojí pomocí lépe.
Držím palce.

bohavek 25. listopadu 2008, 10:43:59
Ohodnoť (0) (0)